Nebe, sekce nejvyšší spravedlnosti, rok 2000, den první:

„Pane,“ oslovil Nejvyššího anděl A20, „máme tu naléhavý případ ze sekce smrti!“ Poté přistoupil k Nejvyššímu, který k němu byl celý čas otočen zády, uveleben ve svém pohodlném křesle, a natáhl k němu ruku s bílými deskami. Nejvyšší se ani nepohnul, jen si mírně povzdechnul.

„Mohu vám to přečíst, pane?“ zeptal se nesměle anděl. Když se mu ani po chvíli nedostalo odpovědi, odvážil se pokračovat:

“Pane, říkali, že je to naléhavé...“

„Ano, schvaluji smrt,“ odpověděl Nejvyšší hlubokým však jemným hlasem, který se začal po chvíli odněkud vracet jako ozvěna, i když v sekci nebyly žádné zdi. Bílé desky náhle zčernaly.

„Ale pane, vy se na to ani nepodíváte?“

„Konejte svoji povinnost, á-dvacet! Nemám čas zabývat se maličkostmi! Mám tady dost jiné práce! Nevidíte tuhle hromadu?“ a ukázal na tři hromady různobarevných desek ležících na stole po jeho pravici.

„Jistě, pane,“ řekl zklamaně, roztáhl křídla a pomalu letěl zpět do sekce smrti. V ruce držel ony černé desky a přemýšlel. Může je otevřít? Je to proti předpisům. Ale kdo se to dozví? Když poletí hodně vysoko, nikdo si ho ani nevšimne. Změnil tedy let směrem vzhůru a desky otevřel. Na levé straně stálo:

IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO 19780511-25789045, toto číslo bylo napsáno i na titulní stránce desek,
POHLAVÍ MUŽ
DATUM NAROZENÍ 11.5.1978
DATUM ÚMRTÍ -
Místo vedle „datum umrtí“ bylo prázdné. Vždyť mu je teprve 22! Na pravé stránce běžel nebeský odpočet, který ubíhal podstatně pomaleji než čas na zemi:

00:05:01
00:05:00
00:04:59 .....

Hned pod ním bylo okénko, které třírozměrně zobrazovalo onoho mladíka, kterému Nejvyšším přisoudil smrt. Okénko fungovalo jako obří dalekohled dokonale přibližující vše, co se na zemi kolem mladíka odehrávalo. Anděl A20 skrz okénko pozoroval, jak mladík kráčí nějakým lesem. Byl sám, všude kolem tma, svítil si baterkou. Schylovalo se k dešti. Kam jde, ten blázen? Anděl A20 otočil stránku s okénkem a četl dál:

ZÁSAHY SEKCE NEJVYŠŠÍ SPRAVEDLNOSTI:

(1)     věc: IQ
     podnět: celoživotní sen rodičů mít inteligentní dítě
       akce: zvýšení na 130
odůvodnění: hloupost obou starších bratrů
      datum: 11.5.1978
Anděl A20 se zamál. To jsem nevěděl, že sekce spravedlnosti mění i IQ!

(2)     věc: vosí bodnutí
     podnět: opuštění matkou uprostřed lesa na 10 minut
       akce: 30 bodnutí
odůvodnění: matčin trest
      datum: 7.8.1980
Cože? Nejvyšší ho nechal pobodat jako trest matce?

(3)     věc: ztracená oblíbená hračka - plyšový medvídek
     podnět: 14 dní trápení a pláče
       akce: nalezení medvídka
odůvodnění: špatný vliv na psychiku
      datum: 24.12.1986
A20 zakroutil hlavou. Nejvyšší ho nechal trápit celých 14 dní?

(4)     věc: přijímací zkoušky na Gymnázium
     podnět: velká snaha a píle, zadání testů na nečekané téma
       akce: neudělání
odůvodnění: -
      datum: 25.5.1992
Důvod neuveden? Že by měl Nejvyšší tehdy také dost jiné práce? A to má chudák IQ 130!

(5)     věc: cit „láska“ k dívce 19790913-01020102
       akce: zánik citu
     podnět: dívčin neúspěšný pokus o sebevraždu kvůli jeho málo opětované lásce
odůvodnění: nezájem o psychicky labilní jedince
      datum: 13.9.1999
A20 nevěřil svým očím. Tak ona spáchá sebevraždu v den svých narozenin, Nejvyšší ji nechá přežít a utne vztah k tomuhle? To je mi teda spravedlnost!

(6)     věc:  život
       akce:  smrt
     podnět:  poslední žijící syn, hrozí psychický kolaps rodičů
odůvodnění:  -
      datum:  15.8.2000
A20 se zděsil, to je malér! Otočil rychle o stránku zpět. Odpočet ukazoval: 00:02:59. Pohlédl do okénka: mladík stále kráčel tím temným lesem, začalo hřmít a déšť na sebe nenechal dlouho čekat. Že by blesk? Pomyslel si A20 a zrychlil tempo letu, takže během chvíle dorazil do sekce smrti.

„Pane, Nejvyšší ho chce oddělat!“ vyhrkl na svého nadřízeného anděla A15, velitele sekce smrti, a podal mu desky.

„To jsem nečekal,“ řekl zaraženě, „já myslel, že -“ podíval se do desek.

„Neuvedl důvod?!!“

„Ne, pane. Ani se na to nepodíval,“ na chvíli se odmlčel, „nemůžeme tomu nějak zabránit? Je to poslední syn!“

„Obávám se, že ne. Nemám moc měnit Nejvyššího rozhodnutí. Desky už jsou černé.“ Pohlédl do desek. Odpočet ukazoval 00:02:05. Mladík se náhle zastavil. Pomalu se rozhlížel, jako kdyby zaslechl nějaké cizí kroky. Svítil všude možně, ale nic neobyčejného nespozoroval. Asi nějaké zvíře, pomyslel si a šel dál.

„Pane, musíme něco udělat! Nemůžete zavolat do sekce počasí, aby to udeřilo někam jinám?“ navrhl A20.

„Mám takový dojem, že to nebude blesk, co ho pošle na onen svět.“ Odpočet ukazoval 00:01:32. Tu před mladíkem někdo rozsvítil prudké oslnivé světlo a zvolal:
“Už ani krok!“ Mladík přivřel oči. A15 mávnul pravou rukou a kus před ním se z ničeho nic objevilo velké okno, které vše zobrazovalo přehledněji. Dále pak ukázal na osobu se světlem a řekl:
“Identifikační číslo, prosím.“ Odkudsi z nenáma se začalo ozývat:

„1-9-7-9-0-9-1-3---0-1-0-2-0-1-0-2“

„Neuvěřitelné! To je ta dívka, co se pokusila o sebevraždu!“ vyhrkl A20, „ona ho jde zabít?“

„Rychle, á-dvacet, musíme najít její desky!“ pronesl A15 a společně odletěli do sekce identifikací.

„á-dvacet, kolik zbývá času?“ A20 pohlédl do mladíkových desek.

„Třicet pět nebeských sekund, pane.“ Když dorazili do sekce identifikací, A15 řekl:

„Tady velitel sekce smrti, potřebuji okamžitě desky 19790913-01020102!“

„Desky nejsou k dispozici,“ ozvalo se z centrální banky desek.

„Cože? Nejsou k dipozici?!!“

„Ne, pane,“ zaznělo z banky.

„Proč?“

„Jsou v sekci nejvyšší spravedlnosti.“ Tato odpověď oba ohromila. Nejvyšší tedy o všem ví.

„Musíme do sekce nejvyšší spravedlnosti, honem!“ řekl A15, „á-dvacet, vy leťte napřed! Já vás hned doženu! Ještě tady musím něco zařídit.“

„Ale, pane –“

„- leťte už!“ A20 roztáhl křídla a zmizel. Za chvíli ho A15 doletěl, za zády s jedněmi bílými deskami.

„Co chcete dělat, pane?“

„Zabít tu holku dřív než zabije ona jeho!“

„Zvládnete to? Nebude Nejvyšší proti?“

„Bude, ale znám na něj jeden trik. Nezapomínejte, á-dvacet, kdo jsem! Jsem velitel sekce smrti! Mimochodem, kolik máme času?“

„Patnáct sekund, pane,“ řekl A20 a podíval se do okénka:

„Když tě nemůžu mít já, tak nikdo!“ prohlásila dívka a namířila na něj pistoli.

Oba andělé konečně dorazili k Nejvyššímu. Nejvyšší si jich hned všimnul a pravil:

„No ne, velitel smrti? Co vy tady děláte?“

„Přišel jsem si pro desky 19790913-01020102. Banka mi řekla, že jsou tady.“ A20 nenápadně ukázal na prstech deset. A15 správně pochopil, že zbývá 10 sekund.

„Hned vám je dám,“ odpověděl Nejvyšší, uchopil požadované desky pevně do ruky a dodal:

„Jenco se učiní spravedlnosti za dost,“ z hluboka se nadechl, „miluju konání spravedlnosti!“

„Já je chci ale hned teď!“ řekl A15 razantně. A20 ukazoval na prstech osm. Nejvyšší mávnul rukou, aby zobrazil zvětšovací okno.

„Podívejte se na tu dívku. Chudák ho tak milovala, že se kvůli němu chtěla zabít. A on? ...on ji zradil a proto teď musí zemřít! No není to spravedlivé? ... Miluju konání spravedlnosti!“

„Ale kdo rozhodl, že ji zradí, he?“ vyjekl A15, „a co jeho rodiče? Je spravedlivé, aby během dvou let zemřeli rodičům všichni tři synové? Tohle že je nejvyšší spravedlnost?“ na chvíli se odmlčel, „řekl jsem, že chci ty desky. Hned!!!“ Nejvyšší znejistěl. Netušil, že chce popravit posledního syna. Ale přece teď nemůže couvnout. Vždyť je Nejvyšší!

„Povězte mi, á-patnáct, co vás vede k tomu, že si myslíte, že vám ty desky dám?“ A15 vyndal za zády schované desky. Nejvyšší se zhrozil.

„Ne!!! Kde jste to vzal? Jaktože vám to banka dala? Kdo vám řekl moje heslo?“ A15 se usmál. A20 ukazoval na prstech tři.

„Máte tři sekundy. Buď zemře ta dívka a nebo váš syn.“ A20 vyvalil oči. Nejvyšší má pozemského syna?

„Tady,“ řekl Nejvyšší otráveně a poslal vzduchem dívčiny desky. Sotva je A15 chytil, desky jeho vůlí zčernaly a mladíkovi v tu chvíli zbělaly.

„Teď teprve poznáš, co je to boží spra...,“ nedořekla dívka, klesla mrtvá k zemi. Srdeční zástava. Mladík se nestačil divit.

Nejvyšší si povzdychl. Snad nikdy se necítil tak mizerně jako teď. Poražen. Sebral ze stolu desky svého syna, které tam A15 právě položil, a podíval se do okénka.

„Hodlám podat návrh na vaše odvolání, pane,“ oznámil A15. Nejvyššího to vůbec nevzrušilo. Chvíli pozoroval svého syna a pak pravil:

„To nebude třeba - podám rezignaci,“ řekl rozhodně, „myslím, že je čas, abych se zase podíval na zem.“

 

* * *

Nebe, sekce smrti, den druhý:

„Pane, můžu se vás na něco zeptat?“ zeptal se A20 nesměle.

„Jistě,“ přikývl A15, přehrabujíc se v nějakých bílých deskách.

„Máte taky nějakého pozemského syna?“ A15 se zadíval A20 nedůvěřivě do očí, aby zjistil, kam tím míří.

„Proč se ptáte?“

„Taky bych chtěl mít pozemského syna!“ A15 se rozesmál. Chvíli trvalo, než se zase sklidnil.

„Vy a syna?“ znovu se rozesmál, „vždyť ani nevíte, jak se dostat na zem!“ A20 se cítil dotčeně.

„Ukážete mi to?“ A15 zakroutil nechápavě hlavou.

„á-dvacet, to není nic pro vás. Svět tam dole na zemi je příliš -“, zamyslel se, „nešťastný.“ A20 zesmutněl.

A15 se chopil hromádky šesti bílých desek, důkladně si je všechny prohlédl, a poté je začel postupně měnit na černé. Když zčernaly čtvrté, A20 se zeptal:

„Co se stalo, pane?“

„Ale, nějaké lodní neštěstí. Asi nějací rybáři. Smetla je bouře,“ odpověděl váhavě, jakokdyby něco tajil, a nechal zčernat páté desky.

„Takže za to může sekce počasí?“ A15 zakroutil hlavou. Vzal do ruky zbylé, stále bílé, šesté desky a přitiskl si je k hrudi. A20 se podivil.

„Tenhle to přežije?“ A15 tiše přikývl.

„Proč?“

„Protože je to můj syn!!!“ řekl důrazně, „copak to nechápete, á-dvacet? Nejvyšší se mi mstí!“ A20 se zhrozil.

„Bouři sice seslala sekce počasí, ale jsem si jist, že na příkaz Nejvyššího!“ řekl rozhořčeně.

„Ale vždyť váš syn přežije, ne? To Nejvyšší neví?“

„Ale ví! To víte, že to ví! To by si netroufl ho popravit! Ví, že bych se mu mohl mstít na jeho synech –“

„- on jich má víc?“ přerušil ho A20.

„Samozřejmě,“ odmlčel se, „ale copak tohle má nějakou cenu? – vyřizovat si mezi sebou účty prostřednictvím synů? To je nechutný!“ A20 přikyvoval.

„Také jsem se vás chtěl zeptat, pane,“ začal A20 na jiné téma, „může Nejvyšší měnit černé desky zpátky na bílé?“

„Ne, nikdo nemůže měnit černé desky zpět na bílé. Jakmile jsou jednou černé, dá se to změnit jenom nepřímo, jako jste to viděl včera. ... Anebo to vlastně může ještě změnit rada starších, ale to jenom ve vyjímečných případech.“

„Aha, rada starších,“ zopakoval zadumaně A20 a pokračoval:

„To ona rozhodne, kdo bude nový Nejvyšší?“

„Ano, zítra se koná přijímací řízení a nejúspěšnější ze všech uchazečů se sta...-“

„- uchazečů? Můžu se taky přihlásit?“ A15 se rozesmál. A20 nečekal na odpověď, roztáhl křídla a vydal se za radou starších.

„Á-dvacet, počkejte! Neznáte pravidla! No tak, sakra, říkám: počkejte!“ A20 dělal, že neslyší, a letěl dál.

„Nezapomeňte, á-dvacet, buďte spravedlivý!“ zavolal ještě naposledy, a pak se znovu rozesmál.

„Á-dvacet a Nejvyšším, to se teda povedlo.“

* * *

Nebe, sekce rady starších, den třetí:

A20 seděl v přijímacím sektoru, v ruce držel nebeský brk, nervózně se drbal na levém křídle a neustále si opakoval: být spravedlivý, musím být spravedlivý! Konečně se dočkal. Z hlavního sektoru přišel jeden starší anděl (peří na něm už jenom viselo), rozdal všem uchazečům zadání testů a oznámil jim, že na to mají jednu nebeskou hodinu. A20 se pustil do čtení:

(1) Do nemocnice přivezou těžce zraněnou ženu a muže. Jejich vzájemný vztah: manželé, on ji neskonale miluje, ona jeho má ráda, ale cizoloží s jiným. Mají jedno pětileté dítě, o které se nemá kdo jiný postarat. Důvod zranění: autonehoda, muž řídil pod silným vlivem alkoholu – jeho první přestupek. Operuje jeden nezkušený chirurg a jeho přísný školící; je to jeho první operace (dosud pouze asistoval) - celý život touží být úspěšným chirurgem. Tato operace má o jeho osudu rozhodnout  - tak řekl jeho školící.

Rozhodněte, který chirurg bude koho operovat, kdo ze zraněných přežije (oba –x– muž –x– žena –x– nikdo) a co se stane s nezkušeným chirurgem (stane se chirurgem –x– zůstane nadále jen asistentem). Svá rozhodnutí odůvodněte. Dodržte následující: pokud přežije jen jeden, musí to být ten pod rukou školícího.

A20 vyvalil oči. Co s tím? Hlavně musí být spravedlivý! Tak hurá do toho. Najednou mu to připadlo jednoduchý: nechá je oba zčernat, jak se říká tady v nebi, a nezkušeného chirurga povýšit. Odůvodnění: školící to taky zvoral, tak co. Přečetl si to znovu. A sakra, je tam to dítě. Tak dobře, matka přežije. Jenomže ta mu zahýbá. OK, tak přežije otec. Ten ale zase pil. Ach jo.