V září roku 1986, když mi bylo 8 let, mě rodiče přihlásili do kroužku počítačů v DDM na Praze 3 (Dům Dětí a Mládeže), který tehdy sídlil Na Chmelnici - Koněvova 203, dnešní sídlo Alergologie. Jeden z kroužků vedl Pepa Chmel, můj dlouholetý kamarád a současný ředitel DDM Prahy 3 se sídlem v Ulitě. Rok jsem se učil jazyk Karel, pak BASIC a pak PASCAL a TURBO PASCAL. Na jaře roku 1991 jsem na kroužku dostal nabídku jet na počítačový letní tábor techniků od Stanice Techniků Vyšehrad (STV) patřící pod DDM Prahy 2. Já jsem nabídku rád přijal a nakonce jela i má sestra Lenka, které se ovšem strašně jet nechtělo. A tak se zrodilo první spojení mezi mnou a STV, které později, jak šel čas, plodilo spoustu ovoce.

Od roku 1996 jsem začal v STV vyučovat TURBO PASCAL o rok později Borland Delphi (moje osnovy začátečníků a pokročilých). Dále jsem tam pak učil soukromou vysokou školu ESMA základy Works 4.0 a později Word a Excel. Byl to můj první slušný výdělek.

Od léta roku 1991 do léta roku 1995 jsem jezdil jako dítě od STV na letní tábory na Duncan (stálá škola v přírodě) s jednou vyjímkou, tuším 1993, kdy jsme jeli do Hrachova. Hlavním vedoucím byl šéf STV Jiří Olmer. Na táboře jsem potkal mého budoucího zaměstnavatele Tomáše Schela, který dělal vedoucího. Moje sestra potkala svého budoucího manžela Michala Mášu a svoji hlavní pracovní kolegyni Stáňu Schelovou. Mezi nikdy nezapomenutelné skvělé táborové přátele patří Helena, Pavel a Petr Michalíkovi (zdravotnice a bratři vedoucí), Zdenka Olmerová (zdravotnice), Richard Papík (vedoucí - horolezec) a další. Pro pamětníky bych rád připoměl, že Jirkovi Olmerovi se přezdívalo na táborech "Paklíč" (přezdívka pochází z televizní série Klíče od pevnosti Boyard).

Do roku 1995 včetně se konal pouze 1 běh tábora, teprve od roku 1996, když jsem začal jezdit jako vedoucí, se tábor rozdělil na 2 běhy. Poslední celotáborovou hrou, na kterou si vzpomínám, byl ANTAREZ III. Podle legendy na naši planetu přistáli mimozemšťané (plazácí se sliz ve tvaru deky), kteří začali požírat naše spoluobčany. Geniální provedení hry podtrhovali televizní reportáže, ve kterých hlasatelku ztvárnila Helena Michalíková a sliz s obětí Petr Michalík a Píďa.

Od roku 1996 do roku 2003 s vyjímkou roku 2002 jsem byl programovým vedoucím - tj. hlavním šéfem her a vymyslel jsem následující hry (vlevo; v roce 2002 byla autorem her Marek Nekvasil).

Rád bych upozornil na možnost stažení všech možných materiálů, které obsahují pravidla celotáborové tábory, texty a scénáře úvodních a závěrečných scének (intro a outro) a další zajímavé informace. Především si všimněte balíků "mapy" k FEJAGu roku 2001 a "vydání" k Bondovi 007 roku 2003. A v neposlední řadě vzácná vydání časopisu PrDuLe (Pravá Dunkanská Legrace), které vydával redaktor Michal Máša a jednotlivá vydání poskytl ve formě MS Word DOC. Tyto informace nenajdete na žádných jiných stránkách Internetu. Za zmínku dále stojí, že hra doktoři z roku 1995 byla použita i na druhém běhu, kam tehdy jela Lenka (sestra) s Michalem Mášou. A pro pamětníky bych rád připoměl, že Pavlovi Michalíkovi, který dělal do roku 2000 hlavního vedoucího, se přezdívalo "Puzzle [Pazl]".

Spoustu podrobných informací naleznete na webu věnovanému našemu táboru.

Ukázka z PrDuLe 2/97: Ke hře:
Rozhodli jsme se zavést tuto pravidelnou rubriku, abychom našim čtenářům pomohli vnést světlo do nové celotáborové hry Drákulova krev. Dnes ráno se konala přednáška Doc. Ullricha, mozku celé hry, který sice podal vyčerpávající výklad pravidel a fíglů celé hry, ale nepodařilo se nám z něj vymáčknout to nejdůležitější - onen záhadný vzorec, na kterém je celá vysávací hra založena. Jakmile se podaří tento vzorec získat, jsme domluveni s Ing. Komatem, který bleskurychle vyřeší soustavu diferenciálních rovnic o pěti neznámých a za úplatu bude prozrazovat, kdo komu pije krev. Mr. Chramosta však rozjel hru v předstihu a v pití krve hraběti Petardonu Michalíkovi již má přede všemi dost veliký náskok.

Ukázka z PrDuLe 9/97: Z domova:
Dnes započala dlouho očekávaná postupná demolice našeho ubytovacího zařízení. Osazenstvo pokoje 201 zřejmě chtělo vyzkoušet, jestli si z nich první den Mr. Vrkoslav nedělal srandičky a tak přesně podle jeho návodu začali ničit to nejvzácnější, co na pokojích je - palandy. Daleko vyměkleji se zachovali na pokoji 103, kde pouze urazili kliku u dveří. Mr. Vrkoslav však svá varování myslel smrtelně vážně, což dokazuje faktura, kterou sepsal a předal hlavnímu vedoucímu našeho zájezdu k proplacení. Palanda je teď již prakticky naše, můžeme ji tedy konečně počmárat, rozrýt nožíkem, rozšťípat, zapálit, je to zkrátka jedno - alespoň nebudeme muset na příští táborák sbírat v lese tolik dříví.

Ukázka z PrDuLe 14/97: Warcraft II:
Opět parodie na oblíbenou počítačovou hru z dílny Doc. Ullricha a Marihuana, která tradičně nebyla zcela domyšlená. Požádali jsme tedy o vyjádření k této hře jednotlivé zástupce všech týmů.
Čenda: "Fuck you!"
Ing. Komat: "Syntax error."
Mc. Paper: "To mi poser!"
VOY: "Not too bad." (dostal fidorky, hajzl)
Láďa: "Krush, kill 'n destroy this game."
Honzík: "Megašit." (Nedostal fidorky, byl poslední a dostal *****! Hahahahah!)
Zjevně byli všichni hrou velmi pobaveni. Vedoucí v této hře hráli roli nezaujatých pozorovatelů, speciálně Lenky a Patrikuse se neúspěchy jejich družstev vůbec nedotkly. Je tedy záhadou, kdo rozbil v noci Michalčukovi hlavu a proč musí Marihuan a Doc. Ullrich líbat samozvanému hlavnímu vedoucímu každé ráno jeho smrduté nohy.

Ukázka z PrDuLe 1/98: Zahájení:
Včera byla zahájena další zábavná celotáborová hra ze série her „Tom nás baví “. Jak již název série napovídá, autorem nové práskané hry je opět náš mozek Tom. Ten také donutil zbytek vedoucích, aby s ním pro pobavení osadníků tábora sehráli na úvod této nové hry komické divadýlko, za což se mu jeden z herců odvděčil poněkud svérázným způsobem - hodil mu šavli na hlavu. Nakonec se ale ukázalo, že celé nedopatření způsobila špatná nápověda. Podařilo se nám totiž zaznamenat slova nápovědy během příslušné scény.
Co bylo ve scénáři:
Koš (Donald) vytahuje meč.
Situace na jevišti:
Tupý herec hrající Donalda zapomněl text a prosebně se dívá na nápovědu (Helča):
Herec: neví
Helča: „vyndej ho!“
Herec: rozepíná si poklopec
Helča: „Nee! Meč!“
Herec: (zmaten) „Meeee!“
Helča: „Šavli!“
Herec: „Bleeeee ....“

Ukázka z PrDuLe 7/98: Nikdo nic neví:
Skupinky pomatených dětí běhající po asfaltce z Jánek do Svobody sem a tam. To je typický obrázek ze včerejší hry. Nikdo nic neví. To včerejší hru vystihuje úplně dokonale.
„Čtyřky ať jdou tam, kde byly pětky!“,
„Trojky ať jdou tam, kde byly dvojky!“,
„Pětky ať jdou třeba do pr*ele!“, vykřikují hráči jeden přes druhého. Nakonec se přece jen všem týmům podaří vymámit z vedoucích jednotlivé kousky veselé skládačky. Družstvo McPapera má sice všechny díly jako první, ale McPaper a jeho nohsledi nejsou schopni skládačku složit. Vítězí tedy družstvo pod vedením Dr. Pěška, který sice odevzdal puzzle později, ale zato ho měl správně poskládaný.

Ukázka z PrDuLe 2/99: STV – Sekta Tomáše Vyvoleného?
4.Dimenze – hra nebo zárodek nové sekty? Ti, kteří včera vydrželi u ohně o něco déle než ostatní, se mohli zadarmo zúčastnit kázání novodobého samozvaného spasitele Dr. Kokota. Z počátku se zdálo, že pouze vysvětluje a upřesňuje pravidla celotáborové hry, ale později již muselo být všem jasné, že se zde jedná o něco daleko nebezpečnějšího. Dr. Kokot bezostyšně využil ponurou a děsivou atmosféru, která pozdě v noci u ohně panovala, nechal se ozařovat plameny šlehajícími vzhůru k temnému nebi a z jeho úst se směrem k hrstce nasmrt vyděšených osadníků nesla slova, z nichž nejčastěji se opakovala „duše“, „tělo“, „peklo“, „spasení“ a „4D“. Ve chvíli, kdy Dr. Kokot vstal ze svého místa, přistoupil až těsně k ohni a pateticky zvolal: „A nakonec se všichni sejdeme ve čtvrté dimenzi…“, někteří labilnější jedinci nevydrželi a naplno se pod tíhou svých hříchů rozbrečeli a jali se lízat svému spasiteli nohy. Dr. Kokotovi se na tváři rozhostil spokojený a škodolibý škleb. Naštěstí záhy podlehl své vášni v zapíjení buřtů deseti litry piva a padl zmožen na lavici. Osadníci tak zřeli, že dr. Kokot je pouze obyčejný smrtelník jim rovný, z čehož se jim viditelně ulevilo a za hlasitého skandování „ožrala, ožrala“ opustili ohniště.

Ukázka z PrDuLe 6/99: The Doors:
Možná již víte, že amatérsky vyrobené kukátko ve dveřích pokoje č.102 se nesetkalo s pochopením Mr.Vrkoše a autor kukátka byl donucen rozbít prasátko, zadlužit se a dveře zacálovat. Osadníci pokoje 102 jsou však správní chlapi, kteří nikdy nikoho nenechali na holičkách a kteří jsou připraveni podat pomocnou ruku komukoli, kdo se ocitne v nouzi. Tento spolek Mirků Dušínů, vzorných pivních skautů a novodobých sedmi statečných se rozhodl helfnout svému příteli a zbavit ho břemena dluhu. Jejich plán byl směšně jednoduchý. První ránu dal VOY. Po něm pro jistotu Mr.Žito a pak ještě Mr.Chrobáčik. Třísky z nebohých dveří se rozlétly po celé chodbě a rány byly slyšet až do přízemí k televizi. Přesně podle jejich ďábelsky vychytralého plánu se všechno co mělo nohy jako o závod rozběhlo ke zdroji těchto lahodných zvuků a bez váhání se přidalo k hromadné demolici zbytku dveří. Našich sedm statečných z povzdálí pozorovalo dílo zkázy a hecovalo osadníky:
„Co sme si zaplatili, to si taky rozm*dáme!”. Když z dveří zbývaly už jenom panty obalené kousky dřeva, dorazil na místo dublér Mr. Puzlle (Mr. Puzzle na nebezpečné mise vysílá zásadně dubléra). Ten dveře (rozuměj panty) zabavil a vynesl neúprosný rozsudek:
„Kdo demoluje, ať platí - ty dveře zacálujete všichni!”. Nebohých osadníků stojících nad hromadou pilin se zmocnila panika.
„Vždyť ty dveře už byly rozbitý…“, snažil se namítat jeden z nich, ale vzápětí se jeho hlava válela v kaluži krve u jeho vlastních nohou. Mr. Puzzle2 schoval kapesní nožík zpátky do kalhot. Sjel pohledem zbylé osadníky. Všem mohl ve tváři číst strach a úzkost, kromě sedmi z nich – těm se ústa roztáhla do vítězoslavného šklebu.

V roce 2004 jsem se stal hlavním vedoucím a věřím, že jsem správně navázal na tempo a styl předchozích táborů. Každý rok přinesl něco nového: v roce 2004 jsme hráli pěveckou soutěž "Duncan hledá SUPERSTAR"; v roce 2005 se děti utkaly mezi sebou v soubojích Famfrpálu, pro který jsme postavili skutečné famrfpálové hřiště; v roce 2006 po několik večerů vedoucí hráli dětem divadelní scénky, podle jimi upravených scénářů; v roce 2007 byly naše hry obohaceny o 7 nástěnný hodin, které mnohokrát tikaly na stromech v lese a určovaly chod her; v roce 2008 jsme začali konečně po dlouhé době totič táborové video, které si na konci tábora každé dítě odneslo s sebou na DVD v luxusním vydání s pohyblivým menu.

V roce 2009 jsem se táboru nezůčastnil, protože jsem "musel" jet na EJC žonglovací festival do Vitoria (Španělsko). Byl jsem se ale na táboře podívat na poslední 3 dny, a odvezl jsem si domů zajímavou :) skladbu mého zrepovaného smíchu, kterou vytvořil MagNet (Dominik Jančík).

Ukázka ze hry Trautenberg:
Vypravěč:
V Kérkonoších slunce pálí,
Trautenberg si šunky válí.
A zrovna v této pěkné době,
svolal si on všechny k sobě.

Trautenberg (čte noviny):
Anče, Kubo, Hajnej, ke mně! Rozhodl jsem se, že vám dám nějakej ten peníz, když tu tak pěkně pracujete…
Anče(dojatě, nadšeně): No milost-pane!
Trautenberg Ty si, Anče, koupíš tu automatickou myčku, abys měla víc času na jiné věci…
Anče Děkuji vám pane, budu se moc snažit!
Trautenberg Ty, Kubo, si koupíš nový traktor ZETOR, ať máš čí jezdit za zábavou…
Kuba Pane,vy jste tak štědrý (podívá se sobě do kalhot), už se těším…
Trautenberg A ty, Hajnej, si konečně koupíš ten kulomet, abys ty lesní potvory lépe trefil!
Hajnej Ó děkuji vám, pane - konečně bude masakr! Hurá! Hurá!
Anče, Kuba, Hajnej společně nastavují dlaně – očekávají peníze
Trautenberg No neblázněte! Myslíte si snad, že jsem vyhrál v loterii? NE! Spletl jsem se v dodatkovém čísle! Musíte si peníze nejprve vydělat a já vám teď povím jak…
Anče Ale pane, vždyť já vám tak pěkně dávám…
Kuba A já vám poctivě dělám účetnictví tak, že neplatíte daň z ukradené hodnoty!
Hajnej A já vám zabíjím co vám pod nohy přijde…
Anče No, to se máš čím chlubit, minule jsem to slízla málem já
Trautenberg Ano, vím, že mi sloužíte moc dobře, obzvlášť ty, Kubo (teple), ale poslouchejte můj plán
Kuba Budu hádat: Jak zabít Krakonoše po 120cáté
Trautenberg Když tak 122, Kubo, ale můj plán je jiný: běžte přemluvit studánkovou vílu, aby vystupovala se svým tanečkem na lidové zábavě. Peníze si rozdělím a zbytek dáme na chudé.
Anče Studánkovou vílu? A kde ji budeme shánět?
Hajnej Já znám jenom tu od Krakonoše!
Trautenberg To je nápad!
Kuba To snad nemyslíte vážně, nemá ona s tím Krakonošem něco?
Trautenberg Nemá!
Anče Ale milostpane, co na to řekne Krakonoš?
Trautenberg Ten se to nedozví
Sojka čiryk čiryk čiryk (sojka vzlítne směrem ke Krakonošovi)
Trautenberg Kubo, ty vem síť na ryby, Anče, ty vem spací pytel a ty Hajnej pušku!
Kuba Na co síť?
Trautenberg tou jí polapíme!
Anče Jemnostpane, na co spací pytel?
Trautenberg No musíme ji něčím uspat, ať se nevzpouzí?
Hajnej A na co pušku, snad byste ji nechtěl ublížit?
Trautenberg Ne, to je na Krakonošovy špehy!
Hejbněte kostrou, ať to lítá, JDEME! (všichni odchází)

Vypravěč:
Sojka ví už co se chystá,
a je si tím celkem jistá.
Sojka proto sílu vzala,
Krakonoše vyhledala.
Čiryk čiryk do něj hučí,
Krakonoš však tupě čučí.

Sojka u Krakonoše dělá čiryk čiryk
Krakonoš Co to povídáš? Trautenberg chce stuhlou sílu?
Sojka jiné čiryk
Krakonoš Jo tak, že chce mít prasklou kílu?
Sojka jinak čiryk
Krakonoš Aha, chce dát svoje studené ruce k dílu?
Sojka rozčíleně!!!
Krakonoš Teď už ti začínám rozumět! Trautenberg chce zajmout studánkovou vílu?
Sojka přikyvuje
Krakonoš Tak to se na to podíváme, no počkej Trautenbergu! To Ti přijde draze! (šteluje svoji holí a la dalekohled)

Vypravěč:
Anče hop a skok,
rovnou přes potok.
Kuba šupky dupky,
sbíhá k lesu schůdky.
Hajnej noha nohu mine,
pokračuje v před jen líně.
A za nimi Trautenberg v lese,
panděro si svoje nese.

Víla tančí
Trautenberg Všichni tiše našlapávejte, ať ji nevyplašíme
Hajnej začne hlasitě kašlat
Trautenberg pssssst!
Anče He-he-he-hepčí!
Trautenberg ticho!
Anče když já mám alergii na tuhle trávu
Kuba (zakopne a zařve) AUUU!!!
Trautenberg Holoto jedna mizerná! Držte jazyk za zuby!

IMPROVIZACE

Vypravěč:
A už vílu v pytli mají,
do vesnice pospíchají.
Proto víla líbezná,
svobodu již nepozná.
Navlečou jí šatičky,
tančit bude u tyčky.

Víla „tančí“ smutně u tyče (za ní je schovanej Krakonoš)
Trautenberg Hajnej! Miř na ní ať tancuje pořádně!
Hajnej Ale milostpane, co když se něco stane?
Anče Hajnej, copak jste ztratil hlavu?! A ty Kubo, řekni taky něco!
Kuba Ale když milostpán poroučí a ten traktor bych taky moc chtěl!
Trautenberg Správně Kubo! A ty tanči, ať se nám penízky sypou!
Anče Secakramante! S tím nechci mít nic společného! Kubíčku, Hajnej styďte se! (otočí se)
Trautenberg Přistupte blíže! To jste ještě neviděli! Máme tu spanilou vílu! Ani sám Krakonoš nemá takovou!
Krakonoš propukne: tak ty bys chtěl, Trautenbergu, prodávat vílu z mého revíru? Že ti není hanba! Za tohle zaplatíš!
Trautenberg Ale no tak sousede, vždyť se tolik nestalo, chtěl jsem ji jenom… naučit tancovat!
Krakonoš Tak tys chtěl naučit tancovat mou vílu? Tak za to naučím tancovat já tebe!

Vypravěč:
Tak už to ve světě bývá:
Kdo za sebe nechá vílu pracovat, bude muset do konce svých sil tancovat.
Kdo si vílu či jiné zotročí, tomu se hlava k smrti utočí.