Na plavání jsem se poprvé přihlásil na začátku sedmé třídy základní školy, když mi bylo 13 let. Začal jsem chodit na Pražačku pod vedením trenéra pana Hory. Jako malý kluk jsem ho neměl moc rád, už tehdy byl plešatý a velmi přísný. Plavání bylo 2x týdně, tuším v pondělí a středu. Od prvního ročníku gymnásia jsem přestoupil do jistého plaveckého oddílu, kde byl výcvik intenzivnější. Do oddílu jsem chodil celkem 5 let - dokonce ještě během 1. roku na Matfyzu. V jednu chvíli byl tréning dokonce 4x týdně, v Po, St, Čt a Pá. Tréning mi kromě pár kil svalové hmoty přinesl spoustu výborných kamarádů, jako byli a jsou Petr Kozumplík (později se přejmenoval na Petr Hornický), bratři David a Marek (+celá rodina) Vilímovi, sestry Píšovi a Dana Švestková. Dodnes nezapomenu na moje plavání několik pár hodin po maturitě, kdy jsem se posílil mírně alkoholem a voda mi pak připadala, jako kdybych se vznášel. Nikomu to však nedoporučuji, je to dost nebezpečný.

Od roku 1996 jsem začal chodit na kurz plavání od Matfyzu pod vedením Dr. Dítětové. Mezi povinnosti studenta patřilo chodit 3 roky (6 semestrů) na některý sportovní kurz. Já jsem chodil celých 6 let studia. Nikdy nezapomenu na mého skvělého plaveckého kolegu a kamráda Pavla Strnada, bez něj by mě plavání rozhodně tolik nebavilo.

Od samého počátku jsem dosta nabídku od Dr. Palaty, abych navštěvoval plavecký oddíl. Jelikož jsem školu bral velmi vážně a odpoledne jsem buď dělal úkoly nebo se učil, neměl jsem na to čas a pozvání jsem 4 roky odmítal. Ve čtvrtém ročníku v roce 1999, když už jsem si na tempo výuky dostatečně zvykl, jsem se rozhodl do oddílu začít chodit. Správně bych měl asi říct, že jsem se do oddílu vetřel. Tréning oddílu totiž v jednu chvíli probíhal současně s naším normálním plaveckým kurzem a jelikož jsem byl oproti ostatním členům kurzu podstatně rychlejší, dovolil jsem se a vetřel jsem se do dráhy k oddílistům. No a od té doby až dodnes navštěvuji plavecký oddíl MFF UK a neznám lepší využíti času pro sport než v bazénu s mými oddílovými kamarády.

V současné době nám již nevelí Dr. Dítětová (je v zaslouženém důchodu), ale trenér Jirka Teplý. Pokud člověk vstoupí do plavecké oddílu MFF UK, je nepsaným pravidlem (nebo možná psaným?), že se musí zúčastňovat plaveckých závodů. A tak vlastně všichni každý tréning neděláme nic jiného, než se připravujeme na další závody, které určitě za čas budou, budou a pak zase budou.

Na Badminton jsem začal chodit s kamarádem z baráku Jirkou Palkem odhaduji v 6. třídě ZŠ. Vydrželo mi to tak asi 2 roky, během kterých jsem nabyl slušné základy techniky této hry. Dodnes mám na chatě svoji první raketu a vzácné korkové-péřové míčky, které mi rodiče kdysi přivezli až z Anglie.

Volejbal hraju velmi rekreačně, nic méně základy techniky bych si troufnul říct, že ovládám. Od června do září 2008 jsem hrál s přáteli z plavání plážový volejbal každou středu od 18:00 - 20:00 večer.

Jako malý kluk jsme s rodinou jezdili do Jizerských hor do Horního Maršova blízko chaty Lučanky. Nejprve jsme bydleli v chatě rodiny Jarníkových (neuvěřitelná shoda náhod: ano, byli to ti Jarníkovi, jejichž předek sepsal 4 tlusté bichle o matematické analýze, které jsem si později po nástupu na Matfyz koupil a dodnes je mám někde doma). Moje máma totiž vyučovala paní Jarníkovou na jazykové škole a jelikož jsme neměli kam jezdit a měli 2 malé děti, paní Jarníková velmi mile nabídla, abychom jezdili k nim. Později nám Jarníkovi doporučili chatu paní Toulcové (se synem Slávkem), která stála asi 200 metrů vedle a kam jsme pak mnohokrát jezdily. Nesmím zapomenout ani na krásné zimní dovolené trávené v Kořenově s babičkou, dědečkem, sestrou, bratrancem a sestřenicí. Tam všude jsem se učil sjezdovat. Dokonce jsem vyhrál i medaily za slalom.

Se sjezdováním jsem skončil někdy v 7. třídě záklední školy. Ve druhém ročníku na gymnáziu jsme pak byli se školou na lyžařském výcviku v Žižkově boudě v Peci pod Sněžkou. Tam jsem si vezl svoje úplně první běžky. Vzpomínám si, jak profesor, který nám dal úvodní přednášku o mazání běžek voskem, poslal někoho pro jednu běžku, na které to měl demonstrovat. Samozřejmě ten někdo přinesl mojí zbrusu novou voskem neposkvrněnou běžku. S hrůzou jsem sledoval, jak profesor (který trpěl neskutečnou slovní vatou "jako-jó") nanášel na moji bílou skluznici jednu vrstvu vosku za druhou. Na konci přednášky mi řekl "to si umyješ, neboj".

Od té doby jsem jezdil pouze na běžky. Často s tátou nebo s přáteli do Jizerek (např. Bedřichov). Teprve na Silvestra v roce 2004 jsem byl poprvé po dlouhé době zpátky na sjezdovkách, ubytován na Duncanu (první můj sjezd po dlouhé době byl 28.12.2004 za 550 Kč v Peci). Na sjezdování se vracím do hor pravidelně každého Silvestra a velmi mě to baví.

Zlom v mé lyžařské kariéře nastal 22.-25.11.2007, kdy jsme s přáteli z firmy vyrazili do STUBAIe, kde jsem poprvé v životě lyžoval v Alpách a na ledovci. Naprosto úžasný zážitek. 3,5-denní permice nás vyšla na 92,80 Euro.

V neposlední řadě rád bruslím, jezdím na nedaleký zamrzlý Kyjský rybník. V současné době mám však problém s bruslemi, protože mě velmi tlačí a po 2 hodinové jízdě mám puchýře a zničené nohy. Musím si koupit nové brusle!

Díky letním táborům jsem se naučil hrát poměrně dobře Softbal a během těch mnoha let jsem si ho velmi oblíbil. Softbal patří mezi hlavní sport, který na táboře děláme.

Velmi rekreačně jednou za rok...